Krtek zahradníkem, vlastně Ebi zahradníkem

     Konečně po dvou letech, co jsme se přestěhovali z bytovky do opravovaného baráčku, došla řada i na zahradu, kterou jsem se rozhodla alespoň trošku upravit. Příprava svahu, který měl být osázen, mi trvala skoro celé léto. Znáte to: „Teď se mi nechce.“, „Teď zrovna je děsné horko.“, „Teď musim někam jet“. Je prostě tisíc důvodů a chuť do práce žádná. Když už to konečně po všech těch možných i nemožných výmluvách bylo hotovo, vyrazila jsem za zahradníkem, aby mi připravil a navrhl nějaké ty rostlinky, které se snesou pohromadě a kterýma by ten svah zanedlouho zarostl, aby následná péče nedala moc práce.  Se zahradníkem byla docela rychlá domluva. Druhý den dopoledne přijel a na svah mi rozprostřel květináčky, jak by si to asi představoval. Výběr jsem nechala zcela na něm, protože se přiznám, že si opravdu vůbec neumím představit, jak to za 2 či 3 roky může vypadat.  Ještě do téhle doby to bylo všechno v pořádku. Ebinka se milých květináčů ani nevšimla, ač jsem polovinu sázení musela nechat na druhý den, kolik toho bylo. I následující 3 dny to bylo O.K., byl totiž vždycky někdo doma. Ale jakmile dětem začala škola a my museli do práce, Ebinka se začala celý den doma nudit.

     Když jsme v ony pracovní dny poprvé dorazili domů, nestačili jsme se divit. Svah rozhrabaný,  nádherný kanadský javůrek zcela zlikvidován, rozkousán a přesazen doprostřed zahrady (jen na uťafnutých větvičkách ještě visela cedulka s cenou?!) a jedna z ohromných trav byla ...... vlastně  nebyla. Tak půlku trávy musela sežrat – zřejmě jí moc chutnala  (prý o moc lepší než granule) a nad kořenovým balem vítězoslavně ležela na zahradě a hlídala si ten „vzácný úlovek“.  Postupně zlikvidovala další dvě velké trávy, jednu malou a ještě jeden keř. (Zajímavé je, že si vyhlížela jen listnaté věci, ty jehličnaté jí asi píchali, těch se ani nedotkla.) Déle už jsem nevydržela vyčkávat, jestli jí to zahradničení přejde či nepřejde a všechno jsem to oplotila.  Ne že by ten plůtek byla až taková překážka, protože je jen tak půl metru vysoký, takže kdyby se rozhodla, že tam půjde, neměl by jí dělat velký problém. Ale zřejmě uznala, že tam opravdu nesmí a dala pokoj.  Tedy dala pokoj ....., jak se to vezme. Ona mazaná vyrazila zahradničit k rodičům. No co,  tam to přeci oplocené nebylo....  Máme totiž společnou zahradu a do té doby se mi rodiče smáli, jakého to mám „zahradníka“. Tak jim ten smích přešel. Přišli o půlku asi už 5 let starého rododendronu.

     Od té doby je zatím klid (doufám, že ne před bouří) a jsem zvědavá, až na jaře sundám plot, jak mám v plánu, co se stane pak .......

webdesign : RM soft