Víkend s cane corso č. 2

    Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani Vy ...... , tak přesně takhle by to zazpíval Kája. Je to až děsný, jak ten čas letí. Když si uvědomím, že uběhl rok a půl od toho minulého setkání, nechce se tomu ani věřit....

    Letošní Víkend se uskutečnil 16.9. – 18.9.2005 v areálu kempu Želízy a byl spojený s Klubovou výstavou CC. 

    Moje představa, že vyrazíme v pátek hned po obědě, se bohužel nějak nevyvedla. Sice jsme šli s manželem z práce dříve, ale Hola, hola, škola volá! a nejen škola, ale i kroužky, takže jsme na dětičky museli počkat do jedné hodiny. Když jsme dorazili domů a dobalili poslední věci do kufrů, tašek, batohů a batůžků, začalo pršet. Takže se čekalo...... Kolem půl třetí se počasí umoudřilo a dovolilo nám věci nanosit do auta a konečně vyrazit.

    Cesta kupodivu ubíhala docela v pohodě. Vážně jsem tím byla překvapená, protože průjezdu Prahou mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední jsem se docela obávala. Cestu jsme si trošičku „zpestřili“ několika zkratkami, protože manžel chtěl vyzkoušet nový navigační přístroj GPS, takže když jsme uposlechli „příkazu“ navigátora: „po 100 metrech odbočte vpravo“ – a tedy po 100 metrech jsme odbočili vpravo, tak jsme si  projeli Čechovovým „Višňovým sadem“ a cestou necestou, která byla tak pro tanky a po které zřejmě tak 100 let nikdo nejel. Ale bylo to vážně o 1 km kratší! Ale i tak jsme zdárně dorazili na místo určení.

    V pátek se toho moc nedělo. Když jsme se ubytovali a pozdravili s již dorazivšími „osadníky“, zalezli jsme pod pergolku a drbalo se a drbalo. Co taky jiného dělat, když „tam nahoře“ se rozhodli, že zrovinka teď je čas na zalévání přírody.

    V sobotu ráno se začali sjíždět účastníci výstavy. Letos byl přihlášený rekordní počet kaníků a to 42 CC. I počasí se umoudřilo a tak se mohlo začít. Posuzoval pan Adlt. Tentokráte nás již žádný klus nerozhodil, neboť už máme nějakou tu výstavu za sebou a tak už jsme věděly co a jak. Hlavně tedy já a ne jako loni, když jsem ani nevěděla, co je to mimoběh. Ebinka získala v mezitřídě známku V1, CAC (tady je posudek: 20-ti měs. harmonická fena, výborných proporcí hlavy, dobře široká čelist s výr. předkusem, dobře form. ucho, příkladná hřbetní linie, prostorný hrudník na dobře úhlelných končetinách)  a posléze se utkala v boji o Klubového vítěze se svojí vrhovou sestrou Emou. Tento boj jsme bohužel prohrály, ale až Ebi konečně pořádně přibere, tak se Emo těš!!!

    Odpoledne kaníky vystřídaly podivné postavičky. Kde se vzaly, tu se vzaly.... najednou tu byla Červená karkulka, Motýl Emanuel a Maková panenka, Bratři v triku, ženich s nevěstou, černý mustang se svým věrným kovbojem (nebo by to mělo být obráceně? – kovboj se svým věrným mustangem?), záchranáři od Pobřežní hlídky a spousta dalších a dalších. Není se čemu divit, začal totiž karneval. Masky byly moc povedené a všichni si s nimi určitě dali spoustu práce. Na prvním místě skončili Ozzy s Tryšou alias ženich s nevěstou. No nevim, nevim, ale podle těch výrazů ve tváři bych řekla, že se dobrovolně nebrali. (Ale maska to byla opravdu skvělá.) Na druhém místě skončili Peet s Míťou alias Mitch a Pamela, třetí místo patřilo mě s Ebinou alias černému mustangovi s kovbojem a na čtvrtém místě skončil Crosby coby lev salónů. Vlastně ne salónů, ale lev - mocný to král zvířat. Po karnevalu se začaly „rozdávat“ pohárky, jen na nás nějak nezbyly. Aby taky jo! Udělovaly se za získání titulu Klubový šampion či Grandšampion a pak také za složení nějaké té zkoušky z poslušnosti a na to jsme si s Ebi ještě netroufly. Večer se u ohníčku opět povídalo, a povídalo.

    A byla tu neděle. Když jsme ze sebe otřepali ranní jinovatku (tedy v noci byla fakt kláda), začalo se soutěžit. A že to nebyly soutěže ledajaké. Aport buřta - i tentokráte jsme excelovaly. Ač jsem to vůbec nečekala, Ebinka mi aportovala úplně celého buřtíka. Jízda v kolečku  - to bylo taky super.  Ebi do kolečka vůbec nechtěla nastoupit, tak jí musel „nastoupit“ páníček a já jela v kolečku s ní. Odnesly to „jen“ moje záda. Slalom s vajíčkem na lžíci a psem u nohy - vyrazily jsme jako první, udělaly jednu zatáčku, druhou zatáčku a to už Ebi nevydržela se nepodívat na co tam na té lžíci tak čučim. Vyskočila a vejce mi ze lžíce vyrazila. Takže konec soutěže, protože vajíčko bylo jen jedno. Ne, ne, díky pohotovosti všech přítomných se vejce nahradilo míčkem a mohlo se pokračovat. Chytání předmětu - to mi Dominika připomíná ještě teď. Na soutěž jsem totiž použila jejího plyšáčka Korálka a to ona málem nepřežila. Doma jsem ho musela řádně vyprat, protože ho prý Ebina ocamrala. Byly 3 pokusy z různé vzdálenosti, ale Ebinka chytla jen jednou. No jo, možná kdyby panička uměla lépe házet.... A poslední disciplina byl běh do kopce s hledáním páníčka. Tady se ukázal náš závislák. Bez paničky nebo bez páníčka ani ránu, takže měla druhý nebo třetí nejrychlejší čas. Prostě jsme se vyblbli. A nejen psi, ale i my páníčci. Odpoledne se ještě uskutečnil výlet na Čertovy hlavy, ale to už jsme díky mé bolesti v zádech vzdali.

    Byl to pěkně strávený víkend s prima lidičkama, hafičkama a dětičkama a jsme rádi, že jsme se ho opět zúčastnili.

                                                                                                               M.M. 

fotky z výstavy

fotky z víkendu

webdesign : RM soft