Víkend s cane corso 2006    

     Tak jsem tu s čerstvými zprávami z víkendu s cane corso konaného 16.9. – 17.9.2006 v kempu Bílý kámen na břehu Máchova jezera.

     Ač víkend oficiálně začal 16.9.2006, naše rodinná výprava, rozrostlá o další 3 členy posádky, dorazila už v pátek 15.9.2006. Náš odjezd byl opět tak trochu bláznivý, protože jsem slíbila, že dovezu holek zakrslé králíčky (nakonec jel i morčoun), kteří měli být součástí velkého závodu šikovnosti. Více než 3 týdny jsme sháněli nějakou bytelnou výstavní klec, aby králíci byli při závodu v bezpečí a žádný kaník (copak kaník, ale všežravec, pažravec a norník Pufík) jim nemohl ublížit. Když se konečně Sofinkovic Kristýně podařilo někde nějakou klec „ulovit“, zjistila jsem, že moje máma zapůjčila naši přepravní klec na králíky jednomu pánovi, kterému dávala koťátko. Ve čtvrtek tedy dostala za úkol ho „zpacifikovat“ tak, že v pátek ta klec bude tady. Jenže nebyla. „Milý“ pán si vzal dovolenou. To už jsem začala být dožraná, jelikož ji měl půjčenou téměř měsíc a začala jsem všude možně i nemožně zjišťovat na něho nějaký kontakt. Kontakt jsem bohužel nesehnala, ale najednou ve 14.05 zvonek a pán, že nám přijel vrátit tu klec!!! Takže mu asi přeci jenom někdo dal avizo a dobře udělal, jelikož jsem byla rozhodnutá, že jedu koupit klec novou a nechám mu jí zaplatit. Takže klec tu byla, naložili jsme „pár“ dalších věcí a vyrazili jsme. V pátek jsme se ubytovali, pozdravili se „starými“ známými, ale i novými členy našeho klubu, kteří už také dorazili, večer „trochu“ pokecali a už jsme se všichni mooooooc těšili na sobotu, až to všechno začne.

     V sobotu, po úvodní presentaci, se začalo společnou vycházkou k Máchovu jezeru a následným vycachtáním několika caníků. Ebinka do vody hupla okamžitě, ale jen po bříško. Klasika. Co kdyby se náhodou utopila, že? Hirry tam šupla taky jen po bříško (taky neplavec) a Véva též. Jen s tím rozdílem, že s sebou málem stáhla naší Báru. Jediní Peet s Míťou si zaplavali. Po návratu do kempu se začalo uchovňovat a po obědě (tedy tak hnusný guláš jsem už dlouho nejedla, ale naší Ebině, která se večer ani nedotkla svojí večeře – kilo masa bez přílohy, moc chutnal!) se začalo závodit. Závod se skládal z přeskoku překážky, slalomu, kdy pesan šel u nohy páníčka a páníček v ruce držel lžíci s míčkem, prolezením tunelu (páníček naštěstí nemusel), dalšího slalomu – už delšího a užšího, kterým kličkovali jen pejsci a na páníčcích bylo správně navést pejsky tak, aby nevynechali ani jeden špriclík. Pak povelem volno se vypustili psi směrem k našim, ve výstavní kleci zajištěným, králíčkům a mělo následovat přivolání. Někoho to stálo hodně sil (opustit tak slibný objekt a vrátit se k páníčkovi), pro někoho si musel páníček dojít a odtáhnout ho na vodítku, ale celkově mě to velice příjemně překvapilo. Myslela jsem si, že tato disciplina bude daleko „tvrdší oříšek“. Prostě máme ty psy vychované, co na to říct jiného?!? Pak následovalo chytání buřta – bylo 5 pokusů, dlouhodobé odložení psa s tím, že se ho vždycky někdo pokusil na buřta odlákat, aport předmětu vhozeného do prostoru posetého kousky buřtíků a piškotků a poslední disciplinou byl aport buřta. Vhodně zvolený postup (šikulky ti organizátoři) - nejdřív namlsat psa házením kousků buřtů, pak lákáním psa na buřta z odložení měl za následek to, že poslední dvě discipliny splnil jen málo kdo. Kdo už by to taky kruci vydržel, že? nedat si ani kousíček, když jich tam všude bylo tolik! A jak jsme dopadly my dvě? Přeskok překážky, tunel, oba slalomy v pohodě. Na králíky se tvářila jako proč by se na ně měla chodit dívat, když je má doma, ale přeci jenom šla a na přivolání přišla okamžitě, chytání buřtů za plný počet bodů – tedy chytila pokaždé, z odložení se odlákat nedala, ale...... Ty zapeklité poslední dvě discipliny! Už když jsem aport házela, větřila směrem k buřtíkům a bylo jasné, že nějaký míček se nemůže „měřit“ s poházenými nástrahami a že se mi na aport vyprdne. A taky vyprdla! No a aport buřta? Dva roky předtím mi ho vzorně přinesla. Letos už ne, mrcha! Sežrala ho dřív než udělala jediný krok. Sichr je sichr! Panička prej taky vypadala hladově. Jak jsme s Ebi v závodu dopadly celkově nevím, ale první byla Kristýna se Sofinkou, druzí byli Markéta s Geezrem a třetí Courtny s paničkou. I naše holky si zazávodily. Sice nedorazila Šárka s „pokemonama“, ale někteří páníčci byli tak hodní a ochotní a zapůjčili jim své pejsky (buď měli něco jiného na práci a nebo se jim závodit nechtělo) a tak holky „provětraly“ Vévu, Bíbu, Naomi a Umu. Tímto páníčkům moc, moc, moc děkujeme, protože jestliže jste měli tu čest poznat ty naše „dračice“, určitě chápete, že nicnedělání a jen koukání na ostatní pejsky je pro ně téměř trest. Takže ještě jednou díky.

     Po tomto velkém závodě se odměňovali kaníci a jejich páníčci pohárkem, diplomem a nějakou tou ňamkou za složenou zkoušku z výkonu v roce 2006. Tentokráte jsme mezi „pracáky“ nastoupily i my s Ebinkou za složenou zkoušku ZOP spolu s Míťou (taky ZOP), Geezrem (ZM) a Valentinkou (BH). Ebinka velice ocenila dlouhou a chutnou mňamkotyč, kterou sežrala i po všech těch buřtech hned na dece a Dominika mi strašně, ale strašně záviděla pamlskovník, kterým jsem dostala jako jeden z dárků za úspěšně složenou zkoušku. Účastníci víkendu jistě chápou proč.

     A jelikož se chýlilo k večeru, tak honem do masek! Převléknout se a hurá na nástup. Já jsem pořád nevěděla, jakou masku letos vymyslet. Nakonec jsem vymýšlet přestala a začala dělat masku, kterou holky navrhly hned po loňském maškarním. Takže teoreticky téměř rok vymyšlenou masku jsem začala dělat ve středu – tedy 2 dny před odjezdem. Já se prostě neponaučím a nezačnu nikdy s ničím včas. Samozřejmě jsem v tu středu zjistila, že z pytlů (sem chtěla ušetřit za látku) to tedy nepůjde a tak jsem si připravila pouze vlasy, čelenky a šít jsem začala až ve čtvrtek. A za co že jsme to šly? Já byla Vinnetou a Ebi Rybana. Maska se nakonec tak líbila, že jsme vyhrály první místo. V těsném „závěsu“ za námi byli Dáša s Dýdžejem jako motorkáři a Bíba s Vévou jako harémové tanečnice. Pak se ještě vyhlásila nejsehranější dvojka, o čemž rozhodli a „tajně“ hlasovali všichni přítomní účastníci - Dáša a D.J., nejposlušnější kaník - Véva spolu s Peetem a nejsympatičtější kaník byl Bred (Pit). No a jelikož už jsme měli všichni prázdná bříška, vrhli jsme se k ohni a grilu, kde už Pavel pilně griloval doma připravená, naložená masíčka. Měl to tááááák strašně dobré, že jsme se všichni přejedli. Jenže pak ještě Jarka nakrájela a všem nabízela výborné moravské specialitky, že jsme se všichni přejedli ještě víc. Zapíjeli jsme to taktéž výborným moravským vínečkem, Roman k tomu přidal nějakou tu trampskou odrhovačku a už nám nechybělo vůbec nic. Jen si jít k ránu alespoň na chvilku schrupnout.

     Nedělní dopoledne začalo obranami, kde si pejskové mohli zakousat do rukávu, peška či ti úplní nováčci jen do hadru. Po obranách jsme si řekli něco málo o výcviku, vyzkoušeli si nějakou tu poslušnost jako chůzi u nohy, přivolání, odložení za pochodu, obraty na místě i aport. Pak už jsme se všichni rozloučili, sbalili jsme tu špínu (u našich holek se tomu oblečení ani jinak říct nedalo) a vyrazili ke svým domovům.

     Byla to opět úžasná akce. Jak taky jinak: s naší partou, rozehranou, nashledanou…………

                                                                                                                                      M.M.

A zde jsou další fotky….

                                                                                                                                      M.M.

A zde jsou další fotky….

webdesign : RM soft