Tatry 2008 aneb po dvou letech opět na místě činu

     Dva roky utekly jak voda a my jsme se opět rozhodli pro zimní dovolenou v Tatrách. Loni nám nebylo přáno kvůli nedostatku sněhu a ani letos to nebylo úplně jednoduché. Naši známí, se kterými do těchto krásných hor pravidelně jezdíme, to „bojkotovali“ zdravotními problémy (ale my stejně víme, že to byla jenom zástěrka, protože Jarka už 2 roky slibuje, že si nazuje lyže a pustí se střemhlav dolů svahem J, takže zřejmě pod vidinou úhrady všech možných vzniklých škod si prostě vymyslela cokoli J i nemocnici!!! J ), u nás se začátkem ledna postupně téměř u všech členů domácnosti vystřídala střevní chřipka, ale řádná, takže díky mně se musel o den posunout odjezd, a do toho ještě to počasí. Všude náledí, namrzající déšť a hlášení v rozhlasu i televizi: Varování pro řidiče - pokud to není nezbytně nutné, raději nikam nevyjíždět.  No i přesto jsme nakonec vyjeli a dokonce i zdárně dojeli!!! Cesta byla opravdu náročná, trvala 11 hodin a oči, ty máme vykoukané na půl roku dopředu J.

     Hned první den se na nás usmálo sluníčko a holky s taťkou vyrazili na svah. Už loni vyměnily lyže za snoubordy, tak jsem jen trnula, jak si s těmi tatranskými kopci poradí. Musim je ale pochválit. Na to že jezdí teprve od loňska, to zvládaly bravurně.

     Já se letos lyžování vzdala. Tak trochu zdravotní důvody a tak trochu, nebo možná i víc J je ještě třeba pořád hlídat Chelseu, kdyby jí chytly kousací a devastovací choutky. Přeci jenom jsme s domácími zadobře a není třeba na tom něco měnit!!! J I když........ sice malého Krakena nebraly kousací choutky, zato ji začaly brát choutky hlídací, takže s ní bylo „veselo“. Ječela totiž při každičkém vrznutí dveří. Byť to byly jen děti ze svého pokoje J. Ale jinak paráda, užívala jsem si klídku a pohodičky. Chodily jsme s psisky na procházky (za námi v těsném závěsu většina místních toulavých psů J ), Ebi s Chelsee se moc líbily sněhové závěje. Řádily v nich jak černá ruka. Ale často jsem jim tyto radovánky nepovolila, protože tam vždy moc zapadly a bylo to pro ně hodně náročné.  Takže jsme raději chodili po lesních cestách, tedy s očima na šťopkách, jelikož v okolí je prý tak 10 medvědů a co kdyby se zrovna probudili a měli hlad J  a dokonce i vlci! Občas si holky zařádily na okraji sjezdovky, ale tam to prostě pro Krakeny není nic moc J.  Pořád se musí hlídat! Nicméně jsme si to prostě všichni užili co to šlo.

    Týden byl u konce a nám nezbývalo než vyrazit domů. Cesta už byla podstatně lepší - po sněhu a ledu ani památky.

     Takže milé Tatry: Za rok zase na shledanou. Budeme se těšit. A doufám, že i domácí. Že na nás nezanevřou kvůli té malé blafačce J J J.

                                                                                                                                                                       M.M.

Tady je další foto z Tater....

webdesign : RM soft