Začínáme se cvičákem
Konečně se udělalo alespoň trošku teplo. Roztál poslední sníh a dokonce je už i
déle vidět. „Asi by bylo třeba začít s Ebinkou trošku něco dělat, aby nám úplně
nezakrněla“- řekla jsem si tak pro sebe a začala přemýšlet co? Na agility se
zrovna moc nehodí – je to takový malý slon v porcelánu, a nic jiného než nějaký
ten cvičák v okolí není a neprovozuje se. Takže to bylo jasné. Ke všemu troška
té poslušnosti navíc vůbec, ale vůbec neuškodí. Jenže není cvičák jako cvičák a
jak vybrat ten správný? Ten v Hloubětíně s Pavlem Urbanů, který se nám při
loňské návštěvě tolik líbil, je moc a moc daleko, takže nezbývalo, než vybrat
něco v okolí. Již na podzim jsme s Ebi navštěvovaly kursík základní poslušnosti
na cvičišti v Plzni – Doubravce, ale teď bychom chtěly zkusit, tedy panička by
chtěla a Ebině nezbude nic jiného než to zkusit s ní, obrany. Bohužel na to
bysme se musely stát členy jejich kynologické organizace a odpracovat tuším 30
brigádnických hodin. Už takhle rodina nadává, že trávím víc času se psem než s
nimi, teď navíc přibude nějaký ten cvičák a ještě k tomu jezdit na brigády? To
už by se mnou asi nemluvili. A to ani neříkám, kolik práce je u nás na baráku a
zahradě. Takže jsem se rozjela podívat na cvičák do Starého Plzence. Tedy ne že
bych tomu nějak rozumněla, zda to zde či jinde dělají dobře nebo špatně, ale
abych se podívala, jak to tam chodí a co všechno s pejsky dělají.
Poprvé jsme vyrazily 10. dubna. Nejdříve jsme si udělali pár základních cviků z
poslušnosti, jako chůze u nohy, obraty za chůze, obraty u nohy, odložení psa,
štěkání na povel. Po malé přestávce se šlo vedle na louku, kde se dělaly stopy.
Stopy nejsou Ebinino oblíbené téma, ale nešla tak špatně. Tady na cvičáku dělají
stopu trošku jinak než nás učili v Plzni a to v tom, že na konec stopy dávají
nějaký předmět a učí psa rovnou, bez jakéhokoli povelu zalehnout. No, přiznávam
bez mučení, že na konci stopy jsem jí ten povel dala. Položte 40-ti kilového
kaníka jen tak. Pak byla další pauzička a měly následovat obrany. Jenže to bysme
nebyly my dvě, aby se nám nepřihodilo zase něco nepříjemného. Při pauzičce jsme
vyrazily do lesíčka, vracíme se a prás! prás! Střelba! (Ebinka s námi vloni byla
na ohňostroji a vůbec jí to nevadilo. Zato letos, naše holky a sestry děti s ní
běhaly po zahradě a bouchaly zbylé petardy ze Silvestra. Jestli jí něco z těch
petard nesedlo, nevim, ale od té doby se výstřelů začala bát.) Znejistěla, ale
ještě šla dovnitř. Vtom znovu prásk! prásk! To už se rozklepala a chtěla pryč.
Naštěstí se zrovna šlo na obrany a ještě k tomu do lesa. Říkala jsem si, jestli
to má vůbec cenu tam s ní chodit, když se takhle klepe, ale ještě že jsem šla.
Jakmile začal figurant poskakovat a dráždit psy, okamžitě zapomněla na své
„trauma“ a zuřivě se na něho vrhala. Sice si nekousla ani do kůže, ale mile mě
překvapila, jak reagovala. Bála jsem se, aby na něho „nečumněla jak tele na nový
vrata“. Tak jsem zvědavá na příště ......
Týden utekl jako voda a vyrážely jsme na podruhé. Tentokráte jsem jela trošku s
obavou, jestli si nebude pamatovat ten nepříjemný zážitek se střelbou, ale vše
bylo v pohodě. Odcvičily jsme poslušnost, stopy a odešly do lesa - čekat na
obrany. Jenže chyba lávky. Tentokrát byly obrany na cvičáku a my je tím pádem
prošvihly.
Na další návštěvu cvičáku jsme se dostaly až 8.května. 2x jsme bohužel musely
vynechat kvůli přihlášeným výstavám. Tentokráte se páníček rozhodl, že pojede s
námi. Nikdy bych nevěřila tomu, že po něm Ebina bude tolik pokukovat a bude
chtít jít za ním. Tudíž poslušnost nic moc. Stopu šla ukázkově (výjimečně), jen
to zalehnutí na konci nějak nechápe. Proč si má najednou lehat? O přestávce jsem
jí „oblékla“ do koženého postroje, který jsme zakoupili na výstavě v Českých
Budějovicích kvůli obranám, a čekaly.... (tentokráte už pochopitelně na
cvičáku). No hurááááááá!!! Pokročily jsme!!! Dneska si Ebi kousla. Sice ještě ne
do rukávu, zatím pouze do kůže, ale úspěch! Přeci nemůžu chtít všechno najednou,
to ostatní určitě přijde časem. A protože s námi byl i páníček, máme nějaké
fotky, na které se může juknout.
M.M.
|
