Jak jsme se měli v Pasohlávkách aneb chvála kraji Moravskému .....

      Už s příchodem září jsme se začala těšit na plánovaný víkend s Cane Corso. V pořadí už náš čtvrtý. V přípravě se pochopitelně nezměnilo vůbec nic. Den před odjezdem jsem odpoledne nakupovala, vařila psům na cestu, pekla buchtu, dodělávala masku, do půlnoci balila....... Během pátečního dopoledne jsme naložili auto, trochu ho nafoukli, aby se to tam všechno vešlo a po obědě jsme vyrazili. Asi v půl čtvrté jsme byli na místě. Ubytovali jsme se do moc pěkných chatiček a pozdravili se s prvními přítomnými kaníky a kaničkami. Udělali jsme krátkou vychajdu kolem laguny a usadili se v místní hospůdce při dobrém jídlu, burčáku, šampíčku, géčku (jak říkali naši mužský) a kytaře.

     Sobotní vstávání bylo těžké, ale jelikož na programu byl sranda závod, tak se to nakonec nějak podařilo. Po přípravě trasy nastoupil náš šampion práce – Valentinka s Jardou, aby nám ukázali, jak to má vypadat, co se kde bude dělat  - kde a jak to musí udělat pejsek, kde stačí, aby to udělal páníček, kde bude nutný úplatek pro rozhodčího.......:-). Jako první šla na řadu štěňátka, tedy naše Čelzina s Kenzíkem a pak už dospěláci. Čelzinka byla moc šikovná. První disciplínu, tedy vědomostní pro páníčky a odložení pro pejsky se zákeřným odlákáváním jsme maličko ošidily – tu psí část, ale samozřejmě se souhlasem a požehnáním rozhodčích, protože ani jeden ze štěníků zatím netuší, co je to povel zůstaň. Následné přivolání po trase „poseté“ kousky buřtíků a piškotků Čelzina zvládla hravě, pádila jak srna brna. Když totiž někde vidí Ebinku, pádí za ní rychlostí blesku. Za námi jen občas :-). Aport buřta za jedničku - nestihla ho totiž sežrat než s ním doběhla :-), plížení, plazení vpřed musela udělat Domča (tentokráte šly s „holkama“ holky a na mě žádný pes nezbyl, že bych si pořídila dalšího?), ale to bylo povoleno. Nepříjemný materiál přešla Čelzinka bez zaváhání, slalom holky taky zvládly dobře, jen to chytání...... to Čelzinka nestíhala koukat, kam ty ňamky letí, natož je chytat :-). Ale do příště to prý natrénuje. A poslední disciplínu, obruč ovázanou fáborkami proskočila bez problémů. Proč by se asi tak měla těch třepetálků bát, že? Stejně šikovný byl i Kenzík a ještě šikovnější byli dospěláci. Pochopitelně jsou všichni z nich pro srandu (poslouchat to oni umějí, to jo), ale aby byla nějaká prča, tak se všichni vyjma Valentinky z toho odložení zvedli a šli za buřtíkem ......vždyť by jsme se jinak ukousaly nudou :-) Někdo se nechal chvilku přemlouvat, ale naše Ebi tedy fakt ne. Ta vstala okamžitě, potvora (to je tak, když si někdo nežere svoje žrádlo a pak má hlad......a když se k tomu přidá chuť....., jde to jak po másle). Nakonec ale i Valentinka ukázala, že má smysl pro humor a zašprýmovala si. Ale aby se od ostatních odlišila, tak jako jediná zas vysbírávala při přivolání ty buřtíky a piškotky. Ostatní disciplíny někomu dělaly menší problémy, někomu větší, ale musím zde vyzdvihnout Bagiův neobvyklý způsob plazení, který tedy dooooost napodoboval páníčka při chrupání, Peetův nevšední styl chytání buřtíků  a Dáši plížení. Prostě srandy byl kopec. Nakonec závod vyhrála Míťa, které to moc přeju. Po tak vysilujících výkonech jsme se šli naobědvat a už tu byly záchranářky, které nás zasvětily do tajů záchranařiny, podiskutovaly s námi o výcviku a poradily spoustu věcí ohledně stop. Když jsme se rozloučili, došlo na odměňování zkouškařů – my s Ebi jsme od minulého víkendu zvládly ZZOčko, Eda s Katkou  zvládli ale hned 4 zkoušky a Markéta s Geezrem též. Moc gratuluju!  A pak už se šlo trsat..... čili začal karneval. Masek letos moc nebylo, ale o to byly povedenější. My s holkama jsme vyrazily za „holky z naší školky“, Kocifajovi za noooooo jak to říct slušně, za „hlídku E 55“, Terezka se Sárou byly rozkošné čertice, Katka s Edou nádherní lesní skřítci, Bagio šel za fotbalistu, ale nakonec se rozmysleli, a že půjdou za Bagio, Bob a Bobek :-) (což pochopí jen přítomní). O pořadí opět rozhodovali diváci, ale i tak jsme opětovně  „urvaly“ první místo. Letos už tedy s odřenýma ušima, protože nás tak doháněly ty lehké děvy, že nás dohnaly úplně a skončily společně s námi na tom prvním místě. No a pak se zase pařilo, tentokráte u ohně se super masíčkem, uzenou kýtou, spoustou zeleniny a ostatních mňamek. Prostě jsme si žrali. Jinak se to fakt říct nedá.

      Nedělní probuzení bylo opět kruté, i plánované stopy jsme nějak vynechali :-), a šlo se na poslušnost. Někteří nám ukázali co už umí, jiní dostávali rady jak na to, aby ten jejich pejsek šlapal jak švýcarské hodinky. Následoval kroužek vystavování, rad a fíglů, jak na ty pány rozhodčí nejlépe vyzrát :-), a pak se šlo na obrany. Pavel nastavil „své rámě“ všem pesanům, kteří měli zájem si zakousat a s prcky jako je Čelzinka si pohrál, aby z těchto „divných pánů“ neměli strach. V odpoledních hodinách se někdo rozloučil a vyrazil domů, někdo s námi vyrazil do Dolních Věstonic, kde jsme chtěli najít další Věstonickou Venuši. To se nám bohužel nepodařilo, ale i tak to byl hezký výlet. Večer jsme dojedli poslední masíčka a opět kecali dlouho do noci (nebo už bylo ráno?).

      V pondělí se balilo a balilo a balilo...... hrůza, to je na těch akcích vždy nejhorší. Ale pak jsme vyrazili do Lednice a udělali si procházku v tak nááááádherném parku, že leckterá zámecká paní z pohádky by nám mohla závidět. Je to tam strašně krásné a určitě návštěvu tohoto areálu všem vřele doporučuji. Pak už jsme se jen rozloučili a se slzami v očích vyrazili domů.

      Byl to nádherný víkend a už se stráááášně těšíme na další kaníkovskou akci.

      Obrovský dík Ivaně a Jardovi, Dáše i Markétě za organizaci, přípravu, prostě za ten krásný víkend. Odvedli jste kus dobré práce a my Vám za to děkujem. Díky patří i Bobovi za výborné masíčko, ale i Vám všem, kteří jste přijeli, protože ani bez Vás by to nebylo ono.

                                                                                                                                                                      M.M.

a tady je asi milion fotek

webdesign : RM soft