Výlet s Argem do ZOO

     Vlastně to ani nebyl náš nápad,  podniknout nějaký společný výlet, a poděkování tedy patří Jarče, ale samozřejmě na takovou akci jsme se nenechali nijak dlouho přemlouvat. Kdy se vám také podaří „zabít tři mouchy jednou ranou“ - trochu zkulturnit a vyvětrat děti, pokecat s přáteli a vyvenčit psa zároveň?

    Po menším dohadování, kdy tento výlet vlastně uskutečníme, jsme se domluvili na neděli 31.10.2004. Ráno jsme se vyspinkali do růžova. Aby ne, když se spalo o hodinku déle,  a kolem půl desáté jsme vyrazili na cestu. Cesta ubíhala celkem dobře a před Prahou dokonce vysvitlo a začalo se na nás smát sluníčko. Na místě jsme byli v půl jedenácté a kousek za branou nás už čekali Jarča s rodinou a Argem.

      Když se psi konečně přivítali a že to chvíli trvalo, protože Ebinka si potrpí na vášnivé projevy, vyrazili jsme za zvířátky.  Hned na začátku si Ebi našla nového kamaráda a to malého ledního míšu. Ten, jakmile nás uviděl, vyskočil z vody a „nalepil“ se na sklo. Mocně máchal tlapami a chtěl si s Ebi zřejmě hrát. Ta se hned „chytla“. Hupla na všechny čtyři, vystrčila zadek a začala na něho štěkat. V tu chvíli jsme byli obklopeni bandou dětí, které koukaly, co se bude dít. No, naštěstí se nedělo nic, bylo tu „mocné“ sklo a tak nám Ebi zůstala celá....  Šlo se dál, koukali jsme  po zvířatech, povídali o psech, občas jsme zkontrolovali, jestli máme všechny děti. U slonů jsme si udělali větší zastávku, protože se děti mohly díky Jarče na těchto obrech povozit. Moc se jim to líbilo, jen Argo s Ebinou smutně koukali, že by chtěli také a že jsme hrozné paničky, když jsme jim to nedovolili.  Pak najednou zakručelo v žaludcích, a tak jsme vyrazili směr občerstvení. Jakmile jsme alespoň trochu zahnali hlad, museli jsme ještě s dětmi do dětského koutku. Vždyť přeci prolejzačky a podobné věci nikde jinde než v ZOO nejsou, že ?!?

     Asi ve čtyři hodiny, všichni řádně znavení, jsme se rozloučili a vydali na cestu zpět. Výlet byl moc fajn, počasí nám také přálo, jen Ebi by potřebovala trochu „umravnit“, aby tolik netahala. Dlouho nebyla nikde na vodítku (jen na volno – pole, lesy, luka, háje ...) a to pak spolu s tisíci nových dojmů dělalo své (můžu ukázat svoje vytahané ruce).

     Ještě na závěr musím napsat, že jsme potkali jednu paní (hurá!, už alespoň někdo), která věděla jaké rasy naši psi jsou, dokonce nám je pochválila a ani jí nevadilo, že nemají košíky a že by někoho mohli pokousat, jako některým a jednu slečnu, která se mě  ptala, jestli tohle není Abigail!!!  Paráda, první perličky. Ostatní zas jen sondovali, co že je to za psy? Ale i to málo potěší.

     Tak zase někdy příště ...... a tady jukněte na nové fotečky.

                                                                                                                                  M.M.

webdesign : RM soft