Návštěvy u Semerákových

      Jelikož Ebinka pejsky příliš nemiluje a jak už jste si mohli přečíst v povídání z dovolené, přímo z nich šílí, rozhodli jsme se s tím něco dělat.  Od Bajerových jsme dostali kontakt na paní Semerákovou, což je majitelka jedné caničí holčičky a shodou okolností Ebinky sestřičky, která se jmenuje Ema. Ani jsme netušili, že bydlí od nás necelých 50 km. A nejenže tato milá paní vlastní jednoho caníka, má k tomu ještě 5 dalších stafíků.

     První návštěvu jsme si domluvili na sobotu 24.7. a hned po obědě jsme vyrazili. Počasí nám opět moc nepřálo – zase pršelo, ale  nakonec se vše v dobré obrátilo.  K večeru dokonce vysvitlo i sluníčko. Ema s paničkou nás už vyhlížely a raději nám šly naproti. Bylo to opravdu nutné. Tolik křižovatek z polních cest uprostřed polí jsme ještě neviděli. Holky se pomalu očuchaly a světe div se, Ebinka nikam nezačala zdrhat. Proběhla si zahradu  a čekala co bude dál. Dobře tam ty ostatní slyšela. Když byl vypuštěn první stafík, statný pán  jménem Clif, stáhla ocásek a frnk – už běžela do polí a hájů. Ema se pochopitelně přidala a mazali všichni tři někam ven. Za chvilku se ale vrátili. Zřejmě zjistili, že Ebinku stejně nedohoní, tak co by se namáhali. Na zahradě se pak pomaloučku  polehoučku očichali, ale zatim  jen zepředu. K zadečku se jí ještě nikdo přiblížit nemůže, to se jí  pořád nelíbí.  Když jsme vyrazili na vycházku,  vystřídali se  stafíci. Tentokráte s námi šla slečna Tina. Ten kdo byl na víkendu s CC si jistě na tuto dámu vzpomene, protože ona tam „vytřela zrak“ všem caníkům, když všechny caníky porazila a vyhrála překážkovou dráhu. Nevím jak je to možné, ale Ebi na ní začala dorážet. Její první inciativa! Ale musela být od ní, když zkoušela dorážet Tina, to se nafoukla, stáhla ocásek a radši  poodběhla.  Ale opravdu jen kousek a znovu k Tině. Takže to s ní snad nebude tak špatný. Tady jsou nějaké fotky ....

     Další návštěvu jsme si naplánovali hned na následující úterý, aby ty zážitky v ní alespoň trochu zůstali.  A opravdu to bylo zase o kousek lepší. Ne že by si psiska už hráli, ale žádné patnáctistovky se neběhali. Tentokráte zkoušela dorážet i na Clifa, ale to už je někdo, ten si s prckama přeci hrát nebude. Tak se alespoň provokovali s Emou. Oběma se pochopitelně líbil jeden a ten samý špalíček. Ještě si netroufli se o něho poprat nebo tak něco, ale jakmile jedna od něho vstala, ta druhá ani na moment nelenila. Jeden skok, druhý skok a  v této nestřežené chvíli milý špalíček uzmula pro sebe. Byla s nimi sranda. Když pí Semeráková šla pro Tinu (chudinka tam doma táááááák žalostně plakala), Ebinka ji dokonce běžela přivítat na verandu. Vypadalo to jakoby se na ní  těšila. Ocásek nahoru  a hurá k ní.  Tak snad příště to bude ještě lepší ....

     O týden později jsme jeli znovu. Tentokráte s jednou z našich dcer. Už jí bylo divné, kam pořád s tím psem jezdíme, tak vyrazila s námi. Bylo hrozné vedro, takže se psy toho moc nebylo. Jen jsme zjistili, že máme pěknou žárlivku. Když si Barunka chtěla hrát s Emou, Ebi je od sebe normálně odháněla.

     Ani další návštěva nic moc nepřinesla (myslím pro Ebi, my jsme si zase pěkně pokecali). Pořád je strašné horko a než těch 50 km v autě překonáme, jsme hotový my, natož pes. Ještě ke všemu se stala na dálnici bouračka, takže nám ta cesta trvala hodinu a půl.  Tentokráte nás přišla přivítat Saška. Psi se chvilku proběhli, Ebi ještě stihla spadnout do díry a začala kulhat. Takže jsme radši jeli domů.

webdesign : RM soft