Klubová výstava  na Mácháči – 18.9.2004

     Vstávali jsme velmi brzy ráno. Do auta jsme honem naházeli od večera sbalené věci, připravenou svačinu, Ebiny žrádlo, misky, pelíšek, děti dostaly kinedryl a mohli jsme vyrazit. Cesta ubíhala dobře, provoz nebyl skoro žádný. Takových bláznů co někam jedou v sobotu a ještě ke všemu tak brzy ráno opravdu moc není.

      Na Mácháč jsme dorazili kolem půl osmé. Tentokrát jsme se trefili napoprvé. Aby ne, když už jsme to měli natrénováno z víkendu s CC a dokonce i z dovolené.  Navlíkli jsme na sebe všechno oblečení co jsme měli s sebou (byly totiž jen 3 stupně) a honem z auta ven a zjistit, kdo všechno už tu je.  V ústrety nám vyšel pán s jedním mlaďochem, který tam už byl od včerejšího dne. Po vylíčení jak krušná pro něco byla noc v chatce, jsme si hned rozmysleli úmysl zdržet se do neděle.( Omrzliny nejsou žádoucí a děti marodily již celý minulý týden.) Postupně se začali scházet a přijíždět další a další, známí i neznámí. Dorazila docela slušná banda páníčků a jejich miláčků.

    Když dorazila paní Bajerová, mohla začít přejímka psů. Někdy okolo desáté začala výstava. Nacpala jsem se co nejblíže ke kruhu a sledovala, co všechno nás čeká a nemine. Byla to totiž naše první výstava. Po chvilce sledování jsme ale s Ebinkou raději odešly odpočívat na deku. Nervóza se mnou již značně lomcovala, tak abych to na ní moc nepřenesla. Musím moc poděkovat přístupu pana rozhodčího, protože jen díky němu jsem se pomalu uklidňovala. Jeho výkon byl opravdu profesionální a konkrétně mě strašně pomohl tím, jak hezky mluvil, jak všechno vysvětloval vystavujícím i publiku, jak si dělal  srandičky. Když nastupovaly do kruhu fenky dorost (naše kategorie), šly jsme jako první. Po kontrole chrupu (máme předkus – Ebi, já ne)  a prvním oběhnutém kolečku začaly posudky. Tak nejdříve chvála: výborná kohoutková výška, jemná hlava s výrazným stopem a výborným uchem, dobrá kostra, pěkné úhlení pánevních končetin, klidná povaha. A teď nedostatky: světlé oko, měkké nadprstí a přestavěná záď, ale to nás pan rozhodčí uklidňoval, že je to růstem. Tak doufejme, že se to spraví. Po odůvodnění všech svých posudků na přítomné 4 fenky, se začalo rozhodovat pořadí.  Čtvrtá skončila modrá, žíhaná fenka, třetí byla krémová fenka s černou maskou a o první a druhé místo se rozhodovalo mezi námi a  jednou také žíhanou fenečkou.  No, nebudu to protahovat, vyhrála to konkurence. V běhu se panu rozhodčímu více líbila ta druhá fenka. Prý má Ebi ještě rozházený pohyb (máme tudíž co trénovat). Ale mě připadá i jako veliký úspěch to druhé místo. Vůbec jsme s tím nepočítali. Jeli jsme si to „vystavování“ zatím jen tak vyzkoušet a posbírat nějaké zkušenosti.

      Po obědě jsme si vyrazili na procházku a došli jsme až k jezeru. Bylo tam úžasně. Krásně teplíčko, nebe bez mráčků, jezero plné plachetnic. Prostě idylka. Ebi chvíli řádila ve vodě (samozřejmě jen tam, kde vystačila) a nosila z vody všechno možné i nemožné. Pak si na břehu našla kaštan. Začala ho vyhazovat do výšky a zase ho chytat, lítala s ním sem a tam.  Holky se jí radši klidily z cesty, aby je neporazila. Když už jsme byli všichni řádně mokří (odnesl to i foťák, ale přežil to),  vrátili jsme se zpátky do kempu. Ještě chvíli jsme pokecali a k večeru jsme vyrazili domů.    

     Byl to fajn den s fajn lidmi, zahřálo i umístění. Pochvala organizátorům.

 A tady jsou zase nějaké fotky.

webdesign : RM soft